Víš, co je číslo 2 239?

Počet dětských hovorů na téma šikana za poslední rok.
Pomoz nám snížit počet šikanovaných dětí.

Za 150 Kč si můžete pořídit např. polední menu, krabičku cigaret, lístek do kina, anebo můžete za 150 Kč pomoci jednomu dítěti se šikanou. Přispějte na provoz Linky bezpečí, která je zde nonstop i o vánocích!

014970

Vaše vzkazy a příběhy

Martin Raien - SENDWITCH

Začni bojovat proti šikaně

Šikana je věc, kterou nemůžeme brát na lehkou váhu! Může potkat každého z nás a v jakémkoli věku. Někdy, když je na to člověk sám je těžké se jí ubránit. Je důležité najít sílu bránit se a nebo se šikaně přímo postavit a najít tu správnou pomoc. Právě proto jsme s kapelou natočili videoklip Teď a tady, který jeden takový interpretační příběh vystihuje. Co říci závěrem? Šikanují většinou ti, kteří jsou nebo byli také šikanováni. Ale ty věř, že se tomu můžeš právě Teď a tady postavit a začít proti šikaně bojovat!

Věra

Neuměla jsem se bránit

Ahoj asi budu první co napíši o svém psychyckém týrání i tělesných trestech které jsem prožila v dětství.Dnes jsem už starší žena musela jsem se vyrovnávat s mnoha věcmi v životě,které mi přinesl život.Rodiče se rozvedli když mi bylo 5let a od té doby mi začalo peklo na zemi.Bylo mi říkáno že otec mě nemá rád a že o mě nestojí a tak se matce podařilo mě přejmenovat když se podruhé vdala a já s dětskou naivitou jsem souhlasila s jiným jménem.Jakž tak život šel i když jsem slýchávala že jsem cela po otci podobou,povahou a matka tímto mi dávala najevo že jsem přičina jejího neštěstí.Jako dítě jsem byla dost zakřiknutá neuměla jsem se bránit mezi vrstevníky a dokonce i mladší děti toho využily mé bojácnosti.Po pár letech asi tak v 11letech mě můj otčín projevoval větší náklonost než je za normálních okolností zvykem byla to útrapná doba a já se bála mluvit.Když jsem vycházela školu chtěla jsem někam daleko a na druhou stranu jsem se opět bála jak to zvládnu sama,byla jsem nedůvěřivá a pro okolí snad jako namyšlená ale důvod byl jiný a já se snažila učit být jako ostatní mladí kolem mě a snažila jsem se zapomenout na příkoří a říkala jsem si ty to zvládneš.Domů jsem jezdila 1za týden a musela se tvářit jak je doma miluji tím pádem jsem měla jakýsi klid.Brzo jsem se vdala a byla zcela svojí paní.Mám už 2dospělé děti a také vnoučata a nikdy jsem se svými dětmi nejednala jako rodič který z pozice dospělého má na vše právo bezmezně jak jsem to slýchávala já.Miluji je a hodně jsem s nimi hovořila o všem co je třeba trápí z čeho mají radost a hlavně je podporovala v rozvoji jejich osobnosti.Dnes nemohu snést když se děje někomu příkoří a jsem schopná i bránit jakkoli co by bylo v mých silách-někdy mi říkají že matka Tereza byla jen jedna.Jestli někdo bude toto číst a má jakékoliv potíže s týrání ať tělesné nebo psychycké nebojte se a nemlčte najděte někoho komu můžete důvěřovat a nebo se obraťte na mě vím co to obnáší-podpořím a poradím v těchto nesnázích to jsem nenapsala vše nevešlo by se to sem.

Pája

Posmívali se mi

Šikanu jsem zažívala už na základní škole. Někteří lidi měli připomínky, posmívali se mi. Byla jsem vždy jiná. Myslím si, že šikanou trpí jak oběti, tak agresoři. Nezapomeňte, že šikana je trestní čin. Vždy si s někým, komu důvěřujete, o tom promluvte.

Barbora

Nebojte se hovořit o šikaně

Ahoj, je mi nyní 22. Když jsem byla na ZŠ v 7. třídě, začali mě starší holky šikanovat. Řvali mi do ucha, strkali mě u schodů nebo do ostatních holek (a ty to oplácely), schválně mi házeli věci po zemi. Když odešli a my šli do posledního ročníku, chopili se toho kluci. Nazývali mě tlustým prasetem, řvali na mě, nadávali a nikdo se se mnou nebavil. Od první chvíle jsem se nenáviděla a bála se někomu něco říct. Dokonce jsem si naschvál ubližovala. Při poslední nadávce se ale má psychika úplně vzdala a utekla jsem ze školy s pláčem domů. Vše řekla mamce a ta se mnou šla za ředitelkou a zástupcem. Vše se vyřešilo v klidu. Oni dostali horší známky a já byla hlídaná. Měla jsem štěstí, že to byl poslední ročník s tou hroznou třídou... Nebojte se proto hovořit o šikaně, byť i s cizím člověkem. Není to sranda a my šikanovaní zacházíme často dost daleko. Bohužel i k myšlenkám na smrt...

Zlata

Třídní dělala, že nadávky neslyší

Šikanu jsem zažila na prvním stupni ZŠ. Jednalo se nejčastějc o nadávky a zesměšňování, ale taky o fyzický útoky. Zvlášť jednoho spolužáka často napadlo jen tak ke mně přijít, říct mi něco hnusnýho a pak si do mě třeba kopnout, praštit nebo mě strčit na ostrej roh stolu. Jednou mě shodil ze schodů. To celý se dělo ještě v době, kdy byl menší a slabší než já. Pak jsem naštěstí odešla na osmiletej gympl, kterej byl super. Dodneška mě trochu děsí představa, kam by to zašlo, kdybych na základce zůstala do puberty. Některý spolužáci se verbálně přidávali, další to ignorovali. Teď už jim to nemám za zlý, vím, že se pravděpodobně báli, že kdyby něco udělali, celý by se to zaměřilo na ně.
Rodina o tom nevěděla, tajila jsem to, protože jsem se strašně styděla a bála se, že by to pak bylo ještě horší. Někteří učitelé o tom aspoň do určité míry věděli, ale dělali, že ne. Když jsem měla referát a spolužáci na mě pokřikovali nadávky, třídní dělala, že neslyší.
Tehdy jsme neměli programy primární prevence a nikdo nám nic o šikaně neřekl. Ani jsem nevěděla, že existuje Linka bezpečí. Jsem ráda, že se tohle změnilo a že se celkově víc o kolektivy pečuje, i když to pořád zdaleka není ideální.
Přeju všem lidem, co tohle zažívají, hodně síly. Nebojte se o tom mluvit a zkusit to s pomocí blízkých řešit - já jsem to tehdy neudělala a jsem přesvědčená, že by to hodně pomohlo.

Evča

Se šikanou mám bohužel bohaté osobní zkušenosti

Ahoj, se šikanou mám bohužel bohaté osobní zkušenosti. Natočila jsem o tom video.

Martin

Šikanoval mě syn učitelky

Zažil jsem šikanu ve třetí třídě.
Je to strašný hnus.
Nikomu nepřeju aby tohle zažil.
Šikanoval mě syn učitelky takže se nic nedělo

Věrka

Začalo to kopancem

Šikanu zažil můj syn a bylo to hned v první třídě. Začalo to kopancem do oblasti ledvin a dva týdny močil přerušovaně. Po čase přišel s roztrženým koutkem u úst. Agresor dostal poznámku, že krvavě napadl spolužáka a jeho otec to ještě ve škole okomentoval slovy,,Bože můj, jsou to děcka. No tak se trochu popraly, no." No a za dva týdny ho spolužák dostal na tři dny do nemocnice se středně těžkým otřesem mozku. Paní učitelka ani ředitelka školy nechtěly nic řešit, tak jsem to vyřešila sama. Dala jsem syna na jinou školu a upozornila jsem je na špatné zážitky z předchozí školy. Teď je synovi devět let a stále si to pamatuje. Doufám, že brzy zapomene a že dceru tato zkušenost mine.

Tereza

Byla jsem obětí šikany!

Neboj se o šikaně říct!
Pokud tě někdo šikanuje at už slovně nebo tě bije..NIKDY se neboj dojit za někým dospělým.Vždy je nějaké řešení tohle se nedělá a těm kdo ti ubližuje to přece jen tak nesmí projít. Není to žalování nestyd se za to a prostě to řekni.Uleví se ti,ale hlavně už ti dají pokoj protože za to budou nějakým způsobem potrestáni.Já sama jsem se obětí šikany stala na základní škole a nebylo to jen slovní napadáni ale doslova ubližování...moje třídní učitelka to ze začátku moc neřešila a když to pokračovalo dál..tak jsme to řekla doma mamince a ta to okamžitě začala řešit a hned jsem od něj mela pokoj držel se odemně dál a už si víckrát nic nedovolil..ted jsem sama mámou a doufám že to mého syna nikdy nepotká pokud ano tak ten kdo mu ublíží bude mít co dělat semnou!

Anetss

Nesmíte dávat najevo, že se bojíte.

Jsou tu pro vás tyhle lidi co vám tu píšou takové krásné psaní . Prošla jsem si tím , vím jaké to je . Ale musíte bojovat a ukázat jim , že se jich nebojíte! Máte rodinu , která při vás bude stát a nikdy nepůjde na jinou stranu. Máte kamarády , kteří tu pro vás budou! A zastanou se vás . Nesmíte jim dávat najevo , že se bojíte , to je pro ně nejlepší . Nesmíte dat najevo , že nemáte pevnou vůli . Musíte jim ukázat co jste , a aby se spíš oni báli vás! Ne vy jich ...
věřím vám .

Simona

Sama jsem se stala obětí šikany!

Největší šok, pro mne, šikana se objevuje už i ve školce. Mám pocit, že se případy šikany objevují, stále více a více,proč je tomu tak? Kam se mají oběti a jejich blízké okolí prvotně obrátit, kdo jim rychle a účelně pomůže? Málo se o tom mluví, málo. Sama jsem se stala také obětí šikany, ne fyzické, ale bohužel psychické a to je to nejhorší, ten pocit, že jste na to sami, že to snad nikdy neskončí....skončilo, ale chtělo to čas a za ten čas (neskutečně dlouhý čas) se stalo mnohé co mne negativně ovlivnilo, mít strach a prožívat úzkost.....děti by neměly mít strach a prožívat úzkost,zastavme to a bojujme, ale účelně. Prosím!!!

Michaela

Nikdy neztrácejte naději!

Je mi 18 a sama jsem se obětí šikany nestala. Ve škole se mi dřív děti často smály kvůli dobrým známkám a výsledkům, ale nikdy mi přímo neublížily. Stejně se mi do školy ale kvůli tomu nechtělo. Když jsem školu změnila, našla jsem si kamarády a všechno se zlepšilo. Stále kolem sebe ale vídám mnoho lidí, kterým někdo psychicky ubližuje a oni se to bojí řešit. Já sama jsem nikdy odvahu svěřit se nenašla, ale vy můžete. Nikdy neztrácejte naději protože kolem vás může být někdo kdo vám pomůže a zastane se vás.

Nikča

Nezapomínej, že nikdy nejsi sám.

Ahoj, chtěla bych vzkázat všem osobám, jež si šikanou prošli, prochází nebo budou procházet (aniž by o tom teď měli sebemenší tušení), aby nikdy nepodlehli nátlaku. Ty, který to právě čteš, jsi jedinečná a úžasná osoba, bez které by svět nebyl tak krásný jako je teď. Je mnoho lidí, kterým na tobě záleží, i když si to třeba sám neuvědomuješ. Nezapomínej, že nikdy nejsi sám. Pokud tě něco nebo někdo trápí, určitě se najde člověk, jenž ti podá pomocnou ruku. Ať už je to někdo z rodičů, kamarád, pan/í učitel/ka a nebo operátor zde v Lince bezpečí :) Když máš někoho, komu se můžeš svěřit, tak se vždy radost násobí a smutek dělí. Tak nezapomeň! Přeji moc štěstí a držím všem palce!

Gabča

Spolužiačky na zakladke boli ku mne hnusné.

Nikdy som nebola pekná alebo obľúbená, necítila som sa že zapadám do kolektívu. Spolužiačky hlavne na základke boli ku mne hnusné. Svoj čas som však vyplnila štúdiom jazykov, mohými krúžkami, cvičením a tým že som bola veľmi zaneprázdnená, nemala som čas riešiť problémy. Za pár rokov sme z toho všetci vyrástli, dostala som sa na dobrú školu, a mám sa fajn. Zameraj sa na to čo ťa baví, rozprávaj sa s ľuďmi, aj tými ktorí ti na začiatku nie sú sympatickí. Možno ťa časom prekvapia a zistíš že ti je s nimi dobre. V živote bude ešte mnoho prekážok a všetky prekonáš a spravia ťa silnejším.
Drž sa a ver že nie si sám, zvládnuť sa to dá :)

Rene

Musíte se tomu postavit.

Zdravim všechny, kteři se citi byt jakkoliv šikanovani. Tak se tomu musite postavit a otocit to ve svuj prospěch, ja sem byl kdysi taky sikanovany fyzicky i psychycky ale jen jsem to vyuzil a ted jsem co by mohl sikanovat ostatní, ale diky tomu, ze jsem to prozil, tak rad naopak pomuzu tak ze toho vyuzijte tak ahoj ;-)

Evina

Neteř šikanovali v první třídě.

Šikanou jsem si já osobně neprošla " ale mou neter sikanovali v prvni tride kvuli tomu ze je tlusta a jeste k tomu cikanka ... Neter nechtela chodit do skoly kazde rano zvracela z nervu a to uz v prvni tride kde bych si myslela ze se to nemuze stat jelijoz jsou deti maly " ale buhuzel jde hodne o vychovu jak se chovaji rodice tak se budou chovat i deti . Ale diky bohu to sestra jen tak ne nechala a hned to resila a moje neter od te doby chodi do skoly rada nikdo ji neublizuje . Nebojte se o tom mluvit vim mozna se stydite nebo bojite ale vse ma sve reseni nejste v tom sami :) Nebojte se ozvat .

Markéta

Hlavu vzhůru, jste skvělí!

Lide se cas od casu nepohodnou. Nemusi si vubec rozumet, mohou si byt navzajem nesympaticti. Obcas nekdo nekomu ublizi, at uz chtene nebo nechtene.... Presto vsechno sikana neni reseni. Nikdy!
Sama jsem ji v lehci forme zazila dvakrat. Co jsen udelala spatne? Nevim, jen jsem nemela rada nakupovani, chozeni po hospodach. Radeji jsem travila cas s matematikou a fyzikou.
Kdyz jsem presla na matematickou skolu, objevila se u mne nemoc, ktera cas od casu zpusobila stav bezvedomi a kreci.
Misto pomoci jsem se dockala posmechu a dokonce mne nataceli na video.
Bylo to hodne zle. Nyni vsak studuji vysokou skolu, muj vysneny matfyz. A nikdo ze mne legraci nema. Nasla jsem pochopeni a hlavne plno kamaradu. Vsechno se obratilo v dobre.

Ac se treba clovek nachazi ve spatne situaci, neni potreba to vzdavat. Vzdycky na vas ceka neco hezkeho. Je dobre vse zacit ihned resit. Zkusit zmenit prostredi a hlavne najit si lidi s podobnymi zajmy. I s nemi bude mnohem snazsi situaci zvladnout.
Hlavu vzhuru, jste skveli!! :-)

Pavel

Vzpomínky mě trápí pořád.

Sám jsem si prošel šikanou a to na střední škole, kde jsem to opravdu nečekal.
Bylo to nečekané a ze začátku to vypadalo jako sranda, ale nebyla.
Třídní učitelka s tím nic neudělala a já si nevěděl rady.
Naštěstí asi časem dospěl a nechal mě být. Ale vzpomínky na to mě trápí pořád.

Alča

Šikanou jsem si prošla na základní škole.

Šikanou jsem si prošla na základní škole. Vždycky jsem byla spíš mimo kolektiv, nezapadala a byla taková "černá ovce". Útoky se vystupňovaly v 5. třídě, to mě rodiče chtěli přehlásit na jinou ZŠ. Volala jsem i na Linku bezpečí, protože jsem uvažovala o sebevraždě, paní mi tenkrát moc pomohla.
Situace se zlepšila při přestupu na střední školu, kde jsem si našla kamarády, ale taky to nebylo úplně bez mráčků. Úplně se mi ulevilo při vstupu na vysokou, kdy jsem začala jezdit do úplně jiného města a domů se vracela jednou za měsíc.
Popravdě si už nepamatuju, co vše mi spolužáci dělali. Naučila jsem se odpouštět a odpustit i jim, jelikož jsem tím trápením ubližovala hlavně sama sobě a to jsem nechtěla.
Tyto situace mě také hodně naučily. Např. to, že jsem si přestala všímat, co o mě ostatní říkají a přestala si všímat i jich samotných a naučila se být sama se sebou a tak být i spokojená. Taky mám z těchto dob pár skutečných kamarádů a naše přátelství trvá dodnes a jsem za ně velmi vděčná.
Z města, kde jsem vyrůstala a na které nemám zrovna hřejivé vzpomínky, jsem se odstěhovala 200km daleko za mým mužem, díky kterému jsem získala nové a hlavně skvělé kamarády.

Alena

Šikanovali mě na základce.

Šikanovali mě na základce. Špatně slyším a jsem dyskalkulik. V osmičce mi bylo permanentně špatně od žaludku z nervů. Nakonec jsem tam musela zůstat i v devítce, ale to už tam ti kluci nebyli. Dodnes se bojím dětí kolem 14ti let, když je míjím u školy... Ale přesto ze mě vyrostla úspěšná, inteligentní a sebevědomá žena, kariéristka, cestovatelka a máma. Nejste v tom sami! A všechno, co říkají, nebo dělají, vypovídá jen o tom, jací jsou oni, ne vy!

Adélka

Šikanou jsem si prošla třikrát.

Sikanou jsem si prošla 3* ted je mi 15 a do ted se z toho nemůžu moc vzpamatovat už 3 roky jsem v peci psychologa . stalo se to všechno v 6ste třídě kdy jsem měla nejlepší kamarádku která si ze me pak udělal služku a nemohla jsem nic dělat pak me zatahla do jedné věci kterou bych nikdy neudělal . cely zivit se snažím mluvit spisovně protože mi přijde ze je to tak hezké. A ona mi to zakazovala každou chvilku na me křičela sproste, a i před třídou. Už jsem psychicky nemohla. Kdyz me namocila do jednoho maleru ve škole tak to už nebylo vůbec příjemné. Ta holka psala jedné holce ošklivě zprávy q já věděla ze je to špatně . a ona at taky něco napíši a já ze nechci a ona ze když to nenapisu tak me schodí seděli jsem na prolejzacce . a já no dobře prostě napsala jsem to než jsem chtěla zmáčknout odeslat tak jsem si to rozmyslela a vrazila ji telefot do ruky a rekla ze to odesílat nebudu jenž já blbec jsem smyku nesmazala a ona ji odeslala za me . pak ta holcina to řekla učitelce a samozřejmě řekla i me . přítomen jsem nic neudělal třídní si nás pak pozvala do kabinetu a začala nám nadávat co jsme to udělali ze to je sikana . a v tu chvíli jsem se rozbrecela pomalu jsem ani nedychala protože to já jsem byla taky v te době šikanována a hlavně dlouhodobě . ze ani učitelce nepřišlo divné ze hrozne brecim a lapam po dechu . tak jsem se pak večer zhroutila mamce nic ještě neřekla . tak jsem si šla projíždět v ten večer Facebook a ta holka me na fb ( veřejně) pomluvila napsala tam text kde na me byla sprostá všechno mi tam vyčítala a nejhorší bylo na tom všem ze to tam komentovala úplně cela třída a samozdrejme ze já všechno jsem dělala špatně úplně me tam pomlouvali . kdy porad je to ted verjnw na fb kde si to klidně může přečíst kdokoliv cizí . mamka , tatka, klidně i nějaký prezident. Tak jsem poprvé změnila školu . příběh by pokračoval dál. Ale je to na dlouho pokazne když si na to vzpomenu a zvlášť když ted to tady píšu tak je mi špatně psychicky i když se to stalo uz davno ale pak se stali další šikany .

Viktorie

Šikanu jsem si zažila na základní škole.

Šikanu jsem zažila na základní škole. V rámci mého zdraví si ze mne kluci dělali legraci, nazývali mne ,,postiženou" a jinými slovy. Dokonce mi i podráželi nohy a jednou mi i shodili židli a já skončila na zemi. Bylo to peklo, ale musela jsem si říkat, že ještě pár let a půjdu někam jinam, potkám někoho nového, dokonce někoho, kdo na tom byl stejně. Nejhorší na tom bylo, že jsem byla zamilovaná do kluka, který mi potom dělal všechny ty naschvály.

Eva

Musíš najít v sobě sílu a bojovat.

Musíš najít v sobě sílu se jí postavit a bojovat. Zařvat kolem sebe a ukázat, že jsi taky "jen" člověk. Nebát se o tom mluvit. Nikdo nemá právo ubližovat !!!

Petra

Ponižovali mě a smáli se mi.

Ve skole jsem byla sikanovaná, zacalo to asi ve 2 tride. Ponizovali me, smali se mi, porad mi neco provadeli. Nerada jsem chodila do skoly. Bohuzel jsem udelala chybu a nikomu se nesvěřila. Cela zakladni skola byla pro mne peklem. Ulevilo se mi az na stredni škole. Ted jsem dospela a mama od deti. Nemam rada kdyz na me nekdo zakrici. Nebo udela neco co mi pripomene skolu. Detem se snazim vtlouct, aby mi rekly vse co je trapi, a kdyz maji nejaky problem tak se ho snazim vyresit a pomoci jim, aby se nezachovali jako ja a vse rekly nahlas a nebali se o pomoc pozadat. Proto si nikdy nic nenechavejte pro sebe a co se vam nelibi reknete nekomu dospelemu, nestydte se o tom mluvit.

Viktorie

Šikanu můžete zažít v každém věku.

šikana je opravdu v každém věku, pracuji 27 let na jednom místě, nyní jsem již v důchodu a jen proto, že kolegyně potřebuje místo pro svou kamarádku a vedoucí jí ve všem věří, i když nastoupila teprve před rokem, mi z čista jasně jenom řekl: v červnu končíte.Víc nic, , tak to je prosím odměna na 27 let práce.

Yaris - zakázanÝovoce

Šikana může potkat každého z nás

Šikana může potkat každého z nás a v jakémkoliv věku. Občas je těžké se bránit, ale je důležité v takovém případě myslet pozitivně, najít pomoc nebo se šikaně přímo postavit. Nedávno jsme s kapelou natočili videoklip Probdělý noci, který jeden takový příběh popisuje. Většinou šikanu způsobují lidé, kteří ji jinde také zažívají. Závěrem jen – nedělej druhým, co by se ti samotnému nelíbilo. A když tě v životě šikana reálně potká, tak bojuj, protože změna je vždy možná.

David

Šikanou jsem si prošel na střední

Šikanou jsem si prošel na střední, nikdy jsem nebyl moc komunikativní, většinou jsem byl bokem třídy. Když jsem mluvil u tabule, všichni se mi smáli, protože jsem zčervenal a nedokázal ze sebe nic vykoktat. Tři roky jsem byl terčem posměchu, nerad na to vzpomínám. Pomohl mi až přechod na vysokou, to se to zlepšilo.

Ivana

Zažila jsem šikanu od svých spolužaček.

Zažila jsem šikanu od svých spolužaček. Neměly mě rády, pořád se mi posmívaly, ani nevím proč. Začaly mě zesměšňovat i na facebooku. Fotily mě ve třídě, třeba, když jsem se podrbala na hlavě, pak k tomu dopisovaly titulky a rozesílaly všem spolužákům. Psaly o mě i blog. Byla jsem naprosto zoufalá, každou noc jsem brečela a postupně jsem byla pořád nemocná, nechtěla jsem tam chodit. Táta říkal, že musím být silná, postavit se tomu. Několikrát vlítnul do školy, křičel i na spolužačky, ale od té doby to bylo ještě horší.Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Několikrát jsem volala na Linku bezpečí tam mi poradili, co s tím…na všechno se snažím zapomenout, nakonec jsem změnila školu.

Klára

Škola se pro mě stala peklem

Když jsem šla do první třídy moc jsem se těšila. Měli jsme přísnou paní učitelku, byla jsem asi pomalejší, později u mě zjistili dysgrafii a dyslexii, ale naše učitelka mě brala jako úplně hloupou. Škola se pro mě stala peklem, každý den jsem brečela. Nakonec jsem díky rodičům přestoupila na jinou školu. Byla velká a na sídlišti. Nastoupila jsem tam do druhé třídy, ale kolektiv mě nepřijal. Smáli se mi, že smrdím. Hlavně jeden kluk. Pořád jsem byla sama, neměla jsem žádnou kamarádku, seděla jsem i sama na obědě. Celá moje základka byla o totální samotě. Rodiče se to snažili řešit, ale nikdy to nikam nevedlo. Zůstalo mi to dodnes, bojím se jakýchkoliv vztahů a zklamání.

Kateřina

Nezůstávejte v tom samy!

Sedím v práci, čtu příběhy dětí a spolu s kolegyněmi se jim snažím nabízet tipy, jak jejich situace řešit. Někdy děti umí popsat své prožitky tak, že je mi hodně smutno.
Zlomená ruka, podražené nohy na schodech, opakovaně zbitý, už zase zničené věci, hrůzné chvíle na záchodech o přestávkách, donucení svlíkat se, natáčení ponižujících videí…pláč, vztek, strach, ponížení, bezmoc,…
To jsou útržky z příběhů, které čteme na chatu a v poradně. Jde z toho někdy mráz po zádech. Jak statečné musí být děti, které toto snášejí.
Nezůstávejte v tom samy! Není to žalování, když dítě upozorní na to, že jemu či někomu jinému někdo ubližuje. Je to volání o pomoc a dítě si ji rozhodně zaslouží! Vždycky existuje cesta ven, jen je potřeba si o pomoc říct.
Všem obětem přeji hodně sil.

Karel

Ve škole mě šikanovali starší kluci.

Ve škole mě šikanovali i mého kamaráda starší kluci. Třeba když jsme někde stáli a čekali na hodinu, strkali do nás, ať vypadneme. Jednou mě kopali na záchodech. Pořád se to opakovalo, myslel jsem, že už nás nikdy nenechají být. Bál jsem se to říct, že to bude ještě horší. Kamarád to nakonec řekl psycholožce, kterou máme na škole a pak se to řešilo.

Zobrazit vše

Napište i Vy svůj vzkaz,
pomozte vlastním příběhem druhým!